Sunday, September 21, 2014

SOTA SP/SS-008, SS-010, SS-004 and OK/OK-KR-014 (part 2)


                                                                                                                         5-6/Sept/2014 - Javoří Hory /Gory Suche
03:40 všude kolem tma tmoucí, probouzím se s divným pocitem. Něco mi obchází za hlavou. Hrdelně to mručí, kopytama to sem tam zlomí větvičku a čmuchavě to funí.
"Jedeš mrcho !"

Moc to nepomohlo. Rozsvěcuji baterku. Přes vysokou trávu toho moc nevidím, nicméně podle zvuku se to šourá pryč. Baterku vypínám a snažím se usnout. Snad se ta bestie už nevrátí.
04:10 teď zase někde něco zachrochtalo. Už toho moc nenaspím.
05:30 snídám ve spacáku. Okolo je ještě šero


06:10 zabaleno. Ještě než budu pokračovat po hřebeni, vracím se po černé značce do Polska pro vodu.
Přes cestu se přenesl ohromný mufloní beran. Hrozím mu pěstí, "Tak ty jsi mne v noci vočuchával...." a jo vod toho byly ty rány. Ty pitomci do sebe někde mlátili hlavama.



6:40 navlékám plnou polní a razím vzhůru do prvního kopce. Doufal jsem že to po hraničním hřebeni bude příjemná vycházka, ale špatně jsem si načetl vrstevnice - byl to motokros.
Z prvního vršku na mne hledí další rohatá hlava, Než vytánu mobil, abych si ji vyblejsknul, je pryč.


V údolí pode mnou se válí mlha, nad jejíž hladinu čnějí tu a tam stromy a támhle za rohem věž Vižnovského kostela. Nad Ruprechtickým Špičákem vyšlo Slunce.



8:00 V sedle pod Špičákem buduju další úkryt pro nepotřebné věci a odbočuji opět po polské černé na Waligoru. Na křižovatce cest narážím na červenou cyklotrasu, kterou jsem včera viděl na konci Sokolowska - tou by to bylo kratší a méně namáhavé než po hřebeni - tak třeba příště.
Měl jsem opět připravenou neznačenou zkratečku z černé na žlutou, ale cyklisti mne předběhli svoji modrou, navíc na ceduli mají u vzdálenosti "Waligora szczyt" jen 2,2 km.
Na další křižovatce nacházím žlutou.
Tak co, raději turistickou žlutou nebo cyklo oranžovou ?
Třeba je žlutá kratší - beru žlutou. Než zjistím, že jsem vybral sice žlutou, ale protisměr, stojí mne to 300 metrů na délku a 20 metrů na výšku. Sakra !!
8:40 drže se cyklotrasy, i když žlutá vyrazila nejkratší trasou, jak zde bývá zvykem - po spádnici, narážím na zbytky jakési stavby. Patrně podsklepení turistické chaty zbudované zde před rokem 1940 (ale to je můj odhad, zatím jsem o tomto objektu nikde nic nenašel)
8:49 vrchol Waligóry !
Bez odkladu buduji portable. Na 7.032 bohužel volá výzvu nějaká UA2 stanice. Uhýbám na 31.7, ale nikdo na moje CQ nebere. 032 je po 5 minutách prázdné. Pile-up se rozjíždí. QRT dávám po cca 20 minutách asi na třikrát - vždycky zavolá ještě nějaký opozdilec.
9:20 definitivně QRT
10:00 jsem zpět v sedle pod Špičákem. Odkládám ještě několik nepotřebných věcí a už funím vzhůru. Cesta je příšerně zrajtováná od motorkářů. Ty prasata si tady jezděj dolů. Na mysl mi přichází různé partyzánské praktiky hraničící  se zákonem.
Slunce začíná pálit. Nahoru se raději nekoukám, abych nevěděl kolik toho mm ještě nad sebou. Už to nejde jít v kuse. U každého hraničního patníku si dávám krátkou pauzu. Je čas i na výhledy zpět na Waligóru.


10:25 tak a konec. Už nahoru nemusím
Po natažení antény prohodím pár slov o výlučnosti morse provozu s bývalým CB-čkářem. Prý taky kdysi takhle blbnul po kocích. Holt někoho  to přejde, u někoho se projevuje recidiva, hi.

Provoz byl dobrý, I dvě HB sota stanice (bohužel Petr OK1CZ na z PA SOTě je QRV až za hodinu).



A dolů, přebalit batoh o věci z depa a dolu po modré. Voda došla. Podle jedné mapy bude jakýsi pramen přímo na značce,  podle druhé pár set metrů pod ní.
Na křižovatce odhazuji batoh do houští a volím druhou variantu. Vodu nacházím, sice hůře přístupnou, ale za to krásně chladivou. Další průběh cesty mi dává za pravdu ve zvoleném řešení - až do nádražní restaurace žádná voda.

13:00 Cesta vychází z lesa. Dole jezdí dodávka s ampliónem, ze které mužský hlas s drobnou vadou řeči svolává obyvatele samot.
"Bjamboji na oskladnění za osm kojun !"
Je čas poobědvat.
13:30 pokračuji v cestě a blížím se k prvním chalupám samot, na horama zabouřilo



14:45 v mírně undergroundové nádražní restauraci si chladím čelo o sklenici Staropramenu ...


""Je to těžké, fotografovat nádraží?“
„Lehčí než něco jinýho,“ odpověděl Švejk, „poněvadž se to nehejbá a pořád to nádraží stojí na jednom místě a člověk mu nemusí říkat, aby se tvářilo příjemně.“"
J.Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka ve světové válce









No comments:

Post a Comment