OK1TGI's teal green blog: Svety Ilja

Přesto že Chorvatsko není SOTA asociací, nemohl jsem odolat alespoň turistickému výšlapu bez vysílačky (ale spojeného s hledáním geocache) na vrchol Svety Ilja (961m.n.m.) na poloostrově Pelješac.
Po třech dnech bylo válení se u moře právě tak dost. K1 s 20m drátu mi na 40m stejně z pláže moc nefungovala - do většiny Evropy byl směr stíněn právě masivem Sv.Ilje.
I když jsem z několika stran dostal varování před útokem zmijí skákavou (což, jak jsem následně zjistil, je chybné označení zmije růžkaté, srbochorvatsky nazývané „poskok), ve středu brzy ráno, spíše ještě v noci, vyrážím z hotelu Komodor v osadě Perná - Kučiště

3:45 Budíček, snídaně se podává až od 7:00, snídám tedy z vlastních zásob,
4:10 Procházím kolem recepce, noční vrátný na mne kouká jak na zjevení, hosta v kožených pohorách tady asi nevidí každý den. Venku tma tmoucí
4:25 Odbočuji ze silnice na značenou pěšinu na okraji Perné, cedule hlásí Sv.Ijla 2,5 hodiny, vcházím pod stromy a zapínám čelovku
4:30 Hned první stoupání je docela ostré, jde spíše o schody než o cestu
4:55 Dosahuji silničky v osadě Bilopolje. Vpravo ode mne ve vzdálenosti asi 20 metrů blikla baterka a nějaký chlap na mne ze tmy cosi řve. Odpovídám že nerozumím a chci pokračovat v chůzi směrem od něho, ale jakmile udělám pár kroků zase něco volá. Tak čekám až dorazí až ke mně. Statný šedesátník s mohutným prošedivělým plnovousem na mne kouká jak na vraha. Chvilku na mne zkoumavě svítí baterkou a něco drmolí. Přeji mu dobré ráno a říkám Svatý Ijla, fousáč něco odfrkne a pokračuje dál. Na bílém tričku, na zádech má napsáno že je asi od hasičů - hm asi protipožární hlídka. Jdeme několik kroků mlčky bok po boku. Asi po 100 metrech je značené rozcestí. Hasič pokračuje rovně, já uhýbám vlevo mezi vinice. Nade mnou občas ve svahu bliknout dvě pomalu se pohybující namodralá světýlka. Procházím kolem posledního domu. Dole na rozcestí přichází další dvě světla, je slyšet i občasné vrznutí trekových hůlek. Stromy zde nejsou tak husté takže čelovku vypínám. Nechávám ji ale v pohotovosti, občas je potřeba při dohledání značky

5:18 levý okraj stěny, 500 m.n.m, začíná svítat, za první skalkou jsem předešel manželský pár s čelovkami, dole svítí Korčula, čelovku uklízím definitivně do batohu
5:47 branka ve zdi, pak rozcestí v borovicovém háji, po krátké rovinaté pasáži opět stoupání

6:27 kuča pod Sv.Iljem, vypadá to, že se je v opravě - míchačka, pytle s pískem, nové tašky; slunce už je nad obzorem
6:32 Po krátkém občerstvení pokračují dál, dle směrovky je to na vrchol 25 minut. Ve stoupání mě předbíhá jakýsi pes (?) - asi toho chlapa v modrém tričku, který je za mnou. Na otázku kde máš pána, pes nereaguje.

6:40 Aby těch zvířat nebylo málo, tak v sedle pod vrcholem se zjevují pasoucí se koně, tři dospělí a jedno hříbě. Jedna hemelka stojí přímo na pěšině, uctivě ji obcházím, snad nekopne. Pes si spokojeně pobíhá kolem, chlap v modrém je 200 metrů za mnou a obchází koně v ještě větším oblouku

6:47 Vrchol !!, nikde nikdo, dnes jsem tu asi první
6:51 Přichází chlap v modrém, bohužel Francouz, to si moc nepokecáme, pes se k němu překvapivě nehlásí (!?), fotím výhledy do kraje, pes profesionálně pózuje, zapisuji se do vrcholové knížky a zapínám GPS, než se sesynchronizuje, odhaduji kde by cache mohla být,
6:55 GPS hlásí 300 metrů na jih (??!!), pokračuji tedy po hřebeni, pes se mnou, hřeben se velice mírně svažuje dolů

7:04 hřeben se láme ostře do údolí, na zlomu stojí tyč se zbytky chorvatské vlajky, výhled na Orebič a Korčulu

7:12 loguji geocache, jak to pes vidí obrací automaticky zpět (??), nabízím mu vodu z dlaně - odmítá
7:20 zpátky na vrcholu, pes se přidává k mladé dvojici která právě dorazila, Francouz v modrém se pomalu balí, já rovnou sestupují, nahoru začínají proudit davy lidí
7:35 u kúči davy polevily, pak už potkám sem tam nějakou dvojici či jedince
8:02 U branky, ve stínu borovic, se mažu opalovacím krémem a svačím. Vody jsem zatím spotřeboval sotva půllitr.

8:30 rozcestí na hraně, na moři u Korčuli zakotvil třistěžňová fregata, spojuji se s rodinou a mávám směrem k hotelu – zdržení asi 15 minut
9:20 slunce praží, potkávám dva Poláky kteří jdou teprve nahoru – sebevrazi; rozcestí na Bilopolji, hasič nikde
9:35 silnice v Perné
9:48 jsem na pláži, rodina se koupe,já zalézám do stínu pod borovici

Ačkoliv jsem potkal většinu lidí jen v maratonkách (jen jeden měl goretexové pohory) musím kotníkovou obuv doporučit. Pohory byly na kamenech opravdu super, hlavně při sestupu.
Spotřeboval jsem dvě tatranky a cca půlku vody z 1,5 litrové petky.
Hada jsem žádného neviděl.
Psa jsem potkal za dva dny na pláži, pozdravili jsme se jako staří známí a on si následně spokojeně zdřímnul ve stínu vedle nás - rodina ho nazvala Milolušem. Ten se po čtvrthodině zvednul a odešel jinam.