SOTA SP/SS-002 and SP/SS-006

Date: 27.3.2011 Sunday
Summits: SP/SS-002 + SP/SS-006

Jagodna, Czerwiec
Asl:  977, 891 m 

Points: 6 + 6



Summary:

conveyance: car
start: Letohrad 7:30z (UTC)

beginning of the hike:

bus stop Bartosovice 8:00z  580m asl

rig: K1, band 40m, output 4W 

antenna: 20m blue wire

SS-002:
first CQ: 11:27z

fisrt QSO: 11:28z (after first CQ big pile-up!!)

last QSO: 11:45z (G4SSH)

number of QSO: 23 on 40m CW

weather on the top:

3°C, variable,  10cm snow

SS-006:
first CQ: 15:07z

fisrt QSO: 15:09z
last QSO: 15:32z

number of QSO: 26 on 40m CW

weather on the top:

5°C, clear, without snow


Distances
13km Bartosovice - Jagodna (10 km asphalt road)

10km Jagodna - Czerwiec

6km Czerwiec - Bartosovice

Hiking end: bus stop Bartosovice 17:15z 

Detaily: (english version is below)

Na aktivaci těchto "SOT" jsem chtěl vyrazit již před čtrnácti dny, ale náhle zdravotní resp. zažívací komplikace znemožnily jakoukoliv akci dál než 5m od toalety. A jelikož "opušťák" dostávám jen jednou za dva týdny, došlo k plánované výpravě až po dlouhých osmadvaceti dnech.

Na rozdíl od dosavadních veškerých výletů po kopcích, ať už v SOTÁch či Tisícovkách, kdy jsem výhradně používal veřejných dopravních prostředků, jsem tentokrát usedl za volant automobilu. Docela mne to mrzí. Dlouho jsem hledal vhodné spojení autobusem a vlakem, ale nakonec jsem kapituloval pod tíhou několika okolností. Hlavním důvodem je odlehlost dané lokality. Možná bych se pod kopec dostal skybusem s české strany nebo vlakem z té polské, ale vrátit se ve stejný den domů,  by bylo téměř vyloučeno. Možná ještě kdyby stál v Neratově most, který byl do léta roku 1945 plně funkční ... (viz http://www.neratov.cz/publikace/ - Dějiny Neratova).

Dalším z důvodu byla rozhodně šance vysílat z SS-002 jako první (nebo alespoň jako první evidovaný).

Abych úplně nerezignoval na svoje zelené zásady, nechal jsem auto odstaveno u zastávky autobusu v Bartošovicích a dál jsem pokračoval po svých.

Prvních deset kilometrů (z toho devět už v Polsku) bylo pouze a jen po asfaltce. Právě možná ta asfaltka, alebo nové nevyzkoušené ponožky, mohly za to že cca po dvou hodinách jsem začal cítit určité nepohodlí na spodní straně chodidel. Že by začínající puchýře ? Ještě je čas ustoupit se vztyčenou hlavou .... Ale toho bohdá nebude, aby český soťák z boje utíkal.

U Poniatowa potkávám dva polský kluky, ptaj se na nejbližší most přes Divokou Orlici do Česka. Zmiňuji ten ztržený v Neratově. Jo jo, ten prej právě hledali, ale už nenašli.

V sedle nad Poniatowem se dostavují další problémy. Tentokrát s kyčlema. Teleskopické hůlky, které mám s sebou bohužel nemají tvrdokovové hroty takže jsou na asfaltu na nic. Naštěstí právě vcházím na lesní pěšinu a už si můžu hůlkama pomoc.

Cesta stoupá úbočím Jagodné. Otvírají se výhledy na kladskou kotlinu na východě ohraničenou masivem Kralického Sněžníku. Je dost silný opar, takže Rychlebské hory, stojící ještě za Kraličákem už nejsou skoro vidět. Ale jinak krása.

Pod předvrcholem Jagodné začíná být na cestě sníh. V noci trochu chumelilo, takže starý firn a led jsou pokryty pár centimetry nového sněhu, pomalu tajícího na jarním slunci, které už trochu hřeje i když ho mraky tu a tam zastíní.

Procházím sedýlkem mezi vrcholy. kde už je souvislá vrstva sněhu. Chvílema zapadám nad kotníky.Těším se na vysílání na klidném pustém vrcholu Jagodné. Když k němu přicházím, zdá se že mezi stromy se válí kouř nebo co.

Už vidím vrcholovou rozhlednu, respektive posed, stůl s lavicemi a za nimi pár mladých cca 25-letých polských turistů. Usilovně se snaží rozfoukat oheň a opéci na něm párek.

Svoji aktivitu jsem ráno spotoval na sotawatch. Teď už je téměř po čase oznámené aktivace, takže táborníky nechávám svému osudu a začínám chystat anténu, TRX, log, klíč atd....

V 11.27 UTC zahalen kouřem z mokrého dřeva a vůní opékané uzeniny jsem QRV.

Okamžitě po první výzvě se strhává nečekaně silný pileup. Kód označení SOTY zkouším vysílat z paměti K1, ale chvilková prodleva mezi reportem vysílaným rukou a číslem kopce vyvolává spíše zmatek. Navíc jsem si jednou neopatrně sáhnul na ladící knoflík a ujel jsem o 800 Hz dólu, takže nakonec jedu jen na klíč.

Protože se na začátku zdálo docela teplo, slunce svítí, vítr příliš nefouká, neoblékl jsem si péřovku ani rukavice. Bez bundy se vydržet dalo, ale bez rukavic mi začínají tuhnout prsty. Po nějakých deseti minutách mám velké problémy s tvorbou značek. Takže jsem docela uvítal že v 11:45 mne zavolal G4SSH a pak už nikdo. Moc už se neptám na QRZ a dávám QRT.

Mezitím tábornici snědli párek, oheň zalili vodou  a ruku v ruce opustili kótu. Současně s jejich odchodem vypínám zařízení. Téměř vzápětí ze směru, kterým odešli přichází další pár, tentokrát starší. Zdravíme se, já česky oni polsky.

Balím a odcházím zpět po svých stopách do sedla nad Poniatowem. Z ubočí Jagodné je vidět druhou dnešní kótu. Ptáci zpívají.

Pod lesem si dávám oběd - chléb s máslem a vysočinou. Kousek ode mne kdosi krade dříví.

Po silnici  se vracím se kousek pod sedlo a po modré turistické značce, po staré štětované cestě zarostlé suchou travou, traverzuji stráň na chalupami. Podél cesty, stejně jako ráno podél asfaltky je co chvíli kamenná ruina domu či stodoly. Jejich četnost a rozloha nutí až k filozofickým úvahám - válka je blbec.

Už zase stoupám do mírného kopce. Kyčle vypovídají službu. Drtím to pomocí hůlek. Míjím novostavbu a rozblácenou polňačkou pokračuji k lesu pod návrším. Modrá značka přichází na silnici a vzápětí z ní odbočuje žlutá na Czerwiec. A zase do kopce. Na to se musí m najíst - tatranka a voda. Chvíle klidu ulevuje kyčlím, ale zvětšujícím se puchýřům na chodidlech příliš nepomáhá.

Značka vede po okraji lesa, pak po stěží rozpoznatelné cestě šikmou loukou, nakonec vchází do lesa a přehupuje se přes návrší. Směr se mi nějak nezdá. Místo abych mířil na Czerwiec, tak se od něj vzdaluji . Zapínám GPS, vytahuji mapu a orientuji buzolu. Vypadá to že mapa není příliš přesná, ale nezbývá než pokračovat po žluté.  Vzápětí pod kopcem se cesta prudce stačí očekávaným směrem. Procházím jakýmsi sedlem a opět stoupám. Díky kyčlím kulhám na obě dvě nohy. Cesta vyhází na mýtinu a značka odbočuje ostře vpravo do mladého smrčí na zasněženou cestu. V mapě zde značka a další cesta tvoří jakýsi čtverec, v jehož, z mého pohledu, zadním rohu stojí vrchol SS-006. Do houští a do sněhu se mi nechce. Volím náhradní variantu po neznačené straně čtverce.

14:45 UTC - konečně vrchol. Než budu schopen natáhnout anténu, musím se posilnit poslední tatrankou. Anténní drát se mi daří natáhnout až na potřetí.

Sedám si do suché trávy, záda opírám o kámen a zapínám TRX. Na 7.032 je plno. Zkouším to o 600 Hz výše. Po chvíli se provoz opět slušně rozjíždí. SS-006 je o něco nižší a taky zde tolik nefouká, takže vydržím na pásmu téměř 30 minut. Ale i tak toho bylo dost. Herr Švec,  zase jsem zapomněl vyfotit vysílací stanoviště. Fotím aspoň bordel před úplným sbalením.

A rychle dolu. Ruce mi mrznou. Stále se mi je nedaří zahřát a tak přeci jenom musím, dnes poprvé, vytáhnout rukavice.

Přes jedno drobné zaváhání na žluté, přes přechod na zelenou (polská zelená je velice tmavá, za houstnoucího šera by se dala splést s modrou) a přes jeden brod v posledním sedýlku dosahuji Niemojowa.

17:00 UTC: Šouravým krokem přecházím hraniční řeku a v 17:15 stojím u auta. Dokonáno jest.

P.S. Teprve ve středu se mi puchýře na chodidlech natolik spravily, že jsem zase mohl obstojně chodit.

Details:
I wanted to go on these czech-polish border SOTA's before two weeks ago, but health complications forbade me any action further than 5m from the toilet.
And because I get "vacation" only once every two weeks, planned expedition was after twenty-eight days.
Unlike all previous trips, either SOTA or "Czech thousands award", which I used only public transport, this time I went by my car. I was quite sorry. I have looked for a suitable combination bus or train rather long time, but I finally capitulated under the weight of circumstances. The main reason is the remoteness of the site. Maybe I could go by czech skybus or by polish train in the morning, but to return home the same day, it would be almost impossible. Maybe if there was Neratov's bridge, which was a fully functional until the summer of 1945 ... (see http://www.neratov.cz/publikace/ - History of Neratov ).
Another reason was definitely the chance to activate the SS-002 first (or at least the first in database).
I held my personal green rules at least partly therefore I left my car parked at a bus stop in Bartosovice (OK) and continued on my way by walk.
The first ten kilometers (including nine in Poland) and was only on the asphalt road. Maybe the asphalt, or new unproven socks, could be for it that after about two hours I began to feel some discomfort on the soles.
Are blistering beginning, aren't they ? There is still time to retreat with his head held high .... But Czech SOTA man doesn't run away from battle.
Near Poniatow I met two Polish boys who asked me for the nearest bridge over the Wild Orlice to the Czech Republic. I mentioned Neratov's bridge whitch was blown up. "Yeah", they said: "We're just looking for it, but we found none."
In the saddle above Poniatow other problems occured. This time with my hips. Telescopic poles, which I unfortunately didn't use therefore the no-hard metal spikes is on asphalt for nothing. Fortunately, I enter just on the forest path and poles can already help me.
Path ascends the Jagodna hillside.  Views open up to the Klodzko valley bounded mountains. There is little haze, but otherwise beauty.
Below the Jagodna summit  snow was on the road. At night it was little snowing so old firn and ice are covered by a few inches of new snow which slowly melted in the spring sun that warms a bit even though it clouds here and there.
I go through saddles between peaks. There is a continuous layer of snow. Sometimes I'm caving in to the ankles. I look forward to transmit on the quiet Jagodna summit. When I was coming to top, it appears that between trees is  smoke or something.

I can see the peak tower, or hunter's seat, table with benches and a couple of them young 25-year-old Polish tourist. They are struggling to kindle a fire and fry a sausage.
I spoted my activity on sotawatch in morning. Now time almost is off  so I ignore the campers and prepare the antenna, transceiver, log, key etc...
At 11.27 UTC shrouded in smoke from wet wood and the scent of grilled sausages I am QRV.
 Immediately after the first CQ strong pileups started. Code marking summit I tried to transmit from K1 memory, but delay between the report from the paddle and SP/SS-002 brought more confusion on band. Moreover, I once inadvertently touched the tuning knob, and I drove about 800 Hz down, so the paddle will be better.
Since the beginning it is quite warm, the sun shines, the wind does not blow too. I didn't dress the gloves and down jacket.
Without the jacket it was quit good, but without gloves my fingers were starting to solidify. After some ten minutes I have big problems with making marks. So I was quite welcome that G4SSH to call me at 11:45  and after that nobody. Once I give short QRZ and after that quickly QRT. Meanwhile campers ate the sausage, put out the fire and  hand in hand left from top.
I turned off TRX and disassembled the device. From the same direction which young couple left  another (older) pair comes. I say Hello, they say Hello, me czech, they polish.
I'm packing and I going back to our steps into the seat above Poniatow. From hillside is visible second summit. Birds sing.
Under the wood, I'll put lunch - bread with butter and "Highland" salami. Not far from me, someone stealing firewood.
I'm returning to the road just below the saddle and follow the blue tourist trail I continue along an old overgrown road through dry grass. Along the way, just as the morning along the asphalt, stone ruin of a house or barn are very often . Their frequency and size make up the philosophical considerations - war is stupid.

Jagodna

Again I must climb to hill. Hips testify service. I help them by poles - hard work. I pass the new house and continue on muddy field path through little forest. The blue trail is coming on the road and there yellow turns to the right for Czerwiec. And again up the hill. I must sit down for a while and eat - chocolate wafer and water. While my hips relax, it  doesn't help too for my expanding blisters on the feet.
Trail leads along the edge of the forest, then on a barely discernible path sloping meadow, eventually enters the forest and goes over the hill. The direction seems to strange. Instead of to it goes to Czerwiec, it recedes. I'm turning on  GPS, pulling out a map and adjusting a compass . It seems that the map is not very accurate, but have no choice but to continue along the yellow. Immediately below the hill, the path abruptly  changed direction. Walking through a shallow of saddle and up hill again. With damaged hips I limp on both legs. Path turns sharply right into young trees and  snow. According to the map paths make a sort of square here. The SS-006 is in the top rear corner . I don't want to go to the thicket and into the snow . I choose the alternate version of the unmarked square side.
14:45 UTC - finally on the top. Before I was able to prepare the antenna, I have to eat the last Tatranka biscuit. With the antenna wire I was successful until the third attempt.
 I'm siting in the dry grass, leaning back a stone and turning on the transceiver. The 7032 is full. I'm trying 600 Hz up. After a while pile-up running again. SS-006 is slightly lower and the wind isn't too strong, so I can be on the band about 30 minutes. But even so, it was enough. Hell, again I forgot to take pictures of my portable station. I take pictures at least a mess before packing.
And quickly down. My fingers are freezing. I must pull the gloves, today for the first time.

Despite a slight one hesitation when the yellow switches over to green (polish green is very dark, in the thickening dusk could be mistaken for blue) and over a ford in the last saddles  I achieved Niemojow.



p.s.:   Blisters on my feet went down  on Wednesday.