Tak jsem po dlouhém období příprav a čekání na vhodný okamžik (počasí, vítr, listí na stromech, manželka resp. její informovanost a ochota akceptovat mojí další ptákovinu atd.) přistoupil k realizaci kotvícího bodu na stromě za domem.
Vybraný bod byl odhadem v 16 metrech ve větvi velké olše u potoka.
Úplně původně měl být bod na jiném stromě, ale ten nebyl ve vzdálenosti 34 metrů o domu. Ten jsem chtěl nastřelit prakem s navijákem na prutu.
Až při detailnějším průzkumu a proměřování jsem změnil strom. Ale střelba na něj mi připadala příliš nebezpečná neboť v směru odpalu se nacházela sousední zahrada.
Takže jsem změnil technologii a pořídil arboristický
nahazovací pytlík, šňůru a brašnu.
Teoreticky neměl být problém dostat se do 16m. Ale asi to chce více cviku
První pokus byl sice nejnadějnější, ale i tak skončil minimálně metr pod požadovanou větví. Další pokusy, kdy pytlík lítal pod větev, někdy jen nade mne, někdy za mne ;), mne i manželku utvrdily, že tudy cesta nepovede.
Takže na řadu přišlo původní řešení - prak.
Tři pokusy do louky, kdy jsem zjistil že budu
rád když závaží přeletí požadovanou větev, nepůsobily příliš nadějně, nicméně
na druhou stranu bylo vyloučeno, že zasáhnu sousední zahradu.
Takže jsem do praku vložil na žluto nastříknuté závaží, odbrzdil naviják, natáhnul gumu naplno a zamířil. Nádech, výdech a už to letí. Silon se začal odvíjet správným směrem, ale zda jsem zasáhl nebylo vidět.
Manželka použila i dalekohled (já pře něj asi
díky netypické oční vadě nic nevidím) ale rovněž si nebyla jistá, ale směr to
má prý správný.
Nastalo hledání olůvka na druhé straně stromu. V změtí větví sousedních stromů, křoví a kopřiv. Nic nevidím. Ani olůvko ani reflexní vlasec. Manželka tahá za silon u navijáků, že by mně upoutal pohyb.Nic. Jeden ham z W doporučoval dát na olůvko ještě žluté nebo růžové pírko z návnady. No to by asi pomohlo. Více méně v beznaději se blížím ke stromu. Před ním stoji ještě jedna stejně vysoká a velká olše.
A světe div se, u jeho paty v listí je olůvko. To bylo radosti....
